Vytlačí roboti zaměstnance?

Automatizace ve výrobě a službách je pro někoho symbol pokroku, pro jiné noční můra ze ztráty povolání. Jaká by ale nastala reálná situace, pokud by se roboti v masové míře podíleli na práci, kterou donedávna zastávali lidé?

Podívejme se na to bez zbytečných předsudků a strachu i bez zbytečných očekávání zkreslených sci-fi filmy. Robotizace není něco, co nás čeká v následujících letech a desetiletích. Je to proces, který již několik let probíhá a který je pevnou součástí výroby i služeb v moderní společnosti. Jisté je, že využití robotů bude stále větší. Obzvlášť v situaci, kdy nabídka pracovních míst převyšuje počet reálných uchazečů o práci, se pro podniky stává vítanou alternativou.

Automatizace výroby za použití průmyslových robotů se již dávno stala běžnou součástí výrobních procesů velkých průmyslových firem – převážně v automobilovém průmyslu a v sériové výrobě. Díky jejich vlivu se principy Průmyslu 4.0 postupně dostávají i do menších podniků a hlavně oborů, které dříve stály mimo hlavní proud digitalizace, jako například bankovnictví, administrativa, prodej nebo logistika.

Celkem běžně si dnes všímám toho, jak lidé popírají užitečnost robotů. Svá tvrzení zakládají především na příkladech z minulosti a poukazují na selhání. Domnívám se, že podmínky v současném světě se zlepšily. Existuje celá řada důvodů, proč jsou dnešní podmínky jiné, než tomu bylo v minulosti. Největší roli zde hrají softwarová vylepšení a technologický vývoj. Uplynuly přibližně čtyři dekády od doby, kdy první industriální roboti začali svými mechanickými rameny odvádět rutinní úkony manuálních pracovníků, jako jsou zvedání a přesun předmětů nebo jejich natírání a sváření.

Avšak i přes dnešní široké možnosti využití robotů je stále velké množství této práce prováděno manuálně, a to jednoduše kvůli ekonomické optimalizaci. Schopnost stroje odvádět stejnou práci jako člověk ještě neznamená, že se bude jednat o ekonomicky výhodnější výrobní proces. Nicméně, zvyšující se všestrannost a klesající cena robotů v budoucnu umožní jejich užití ve stále menších a menších provozech, kde není efektivní a ani realistický nákup velkého množství strojů, kdy jeden vykonává pouze vysoce specifický úkon. Takovou specializaci strojové práce si dnes mohou dovolit pouze velcí výrobci s dostatečně velkými kapitálovými rozpočty.

Kolaborativní roboti (Jeff Green/Rethink Robotics, Wikimedia Commons)

S příchodem tzv. kolaborativních robotů a kooperativních robotů se otevírají možnosti jejich využití jakožto pomocníků člověka. Robot je tak třetí rukou pracovníka, která z něj snímá břímě repetitivních a často neergonomických úkonů. Již se vyrábí stroje malých rozměrů s bezpečnostními prvky, které umožňují jejich využití v prostorově omezených provozech a bezprostřední blízkosti lidí, tedy v méně strukturovaných prostředích. To je v kontrastu s industriálními roboty, kteří představují riziko pro pracovníky a musejí být ohrazeni fyzickými bariérami nebo optickými závorami. Kolaborativní roboti zvládají široké spektrum úkonů:

  • balení a paletizaci,
  • šroubování,
  • obsluhu lisů a strojů,
  • leštění a pískování,
  • laboratorní analýzy,
  • lepení,
  • dávkování,
  • svařování,
  • montáž,
  • odebírání a ukládání,
  • kontrolu kvality.

Navíc programování těchto robotů v reálném provozu již není závislé na vysoce kvalifikovaných programátorech, protože některé modely lze novým úkonům naučit pouhým vedením lidskou rukou. Všestrannost a jednoduchá programovatelnost těchto strojů je činí ekonomicky výhodnými také pro výrobu o malých objemech.

Využitelnost robotů je natolik významná, že mne to opravdu nutí se sám sebe ptát, zda budeme mít ekonomické problémy kvůli obtížnosti s poskytováním dobrých pracovních míst pro lidi. Jedním z příkladů výrazného přínosu pro společnost by mohl být autonomní (samořídící) automobil. Přínosy této technologie jsou obrovské. Nejen vlivem na planetu, ale i z ekonomického hlediska, nebo také z hlediska výrazného snížení počtu úmrtí v důsledku dopravních nehod, vážných zranění a také zdravotních nákladů.

Měli bychom doufat, že tomu tak v budoucnu bude. Myslím, že roboti nevytlačí zaměstnance, ale naopak jim zpříjemní a usnadní práci. Přál bych si, aby došlo k větší digitalizaci a nasazení kolaborativních robotů, vzrostla efektivita práce a přesnost výroby. Ve společnosti jakékoliv velikosti se pak mohou uvolnit zaměstnanci, které můžeme přesunout na jiné, kvalifikovanější práce s větší přidanou hodnotou. Myslím, že žádné masové propouštění nás rozhodně nečeká. Co myslíte vy?

Dodací sekvence FIFO, LIFO a jiné

Může se stát, že potřebujete součástku nebo produkt ze skladu, a budete mít skladem víc než jeden kus, resp. balení. Který kus vyberete? Chci vám představit několik strategií pro rozhodnutí se o výběru položky z většího počtu skladem. Nejznámější z nich je FIFO, ale existuje více možností.
Poptávka po položce může být třeba jako objednávka od zákazníka nebo požadavek od stroje, který potřebuje součástky, aby mohl pokračovat v práci. V každém případě potřebujete součástku nebo produkt, přičemž tuto položku máte v podstatě okamžitě k dispozici, pravděpodobně někde ve skladu. Pokud máte pouze jednu položku (nebo pouze tolik, kolik potřebujete), pak je pravidlo jednoduché: vezměte to, co máte, protože nemáte jinou možnost. Pokud však máte více zásob, než potřebujete, musíte si vybrat, kterou položku z nich chcete vzít. Zde musíme rozlišovat dvě základní situace:

  1. Máte (téměř) neomezenou kapacitu: Může se jednat o situaci, kdy jste schopni na místo potřeby dodat ze skladu mnohem větší objem položek než je aktuální potřeba. V takovém případě můžete dodat cokoli, co je potřeba, pokud to máte na skladě. Otázkou je, jaké produkty dodat, jinými slovy, pokud jsou potřeba tři kusy typu A, a vy jich máte deset skladem, které tři z těch deseti dodáte?
  2. Máte omezenou kapacitu: Častý příklad výrobního procesu, kdy nemůžete dodat všechno najednou v jeden moment, ale musíte vytvořit sekvenci pro výrobu. Musíte se podívat nejen na konkrétní položku, která je aktuálně potřeba, ale také na všechny položky, které musí projít procesem, jinými slovy, pokud jsou potřeba tři kusy A, pět typu B a jeden typu C, s kterým začnete? Na tuto problematiku se podívám v příštím příspěvku.

FIFO

FIFO (first in, first out; první dovnitř, první ven) je asi nejznámější metoda. První položka, která vstoupila do skladu, je tou první položkou, která bude odebrána, takže položka, která čeká ve skladu nejdéle, se vždy vezme jako první. Položky se ve skladu udržují v pořadí, ve kterém do něj dorazily. Pokud dojde ke změně designu, starší položky se odeberou jako první. Tato posloupnost rovněž zabraňuje tomu, aby položky stárly mnohem rychleji než ostatní. Na jednu stranu FIFO pracuje s náhodným přístupem, což znamená, že můžete kdykoli odebrat jakoukoli položku, ale na stranu druhou, což je výhoda, pracuje také se sekvenčním přístupem, takže můžete odebrat položku pouze tehdy, když je odebrána položka v pořadí před ní. Výhodou je i to, že díky návrhu skladových prostor donutíte zaměstnance, aby vždy vzali další položku z FIFO fronty. Nejedná se o vyložené vynucení, ale samotným návrhem bude prostě jednodušší vzít další položku místo toho, abyste přeskočili několik položek a vzali jinou v pořadí. Často se s tím setkáte v supermarketu. Materiál je vždy doplňován zezadu, takže „nejstarší“ položky jsou vždy vpředu.

Náhodný a sekvenční přístup (By Christoph Roser at AllAboutLean.com under the free CC-BY-SA 4.0 license.)

LIFO

LIFO (last in, first out; poslední dovnitř, první ven) je přesným opakem FIFO. Vždy odeberete položku, která strávila ve skladu nejkratší čas. Velkou nevýhodou je, že ty nejstarší položky stále stárnou, až jim nakonec vyprší lhůta pro bezpečné použití. Proto je LIFO ne zcela vhodnou strategií, takže pokud se tomu můžete vyhnout, LIFO nepoužívejte. Používá se pouze v případě, že jste k tomu nuceni přímo charakterem skladu, jinými slovy, abyste získali přístup k nejstarší položce, musíte nejprve odstranit všechny ostatní. Běžným příkladem jsou hromady sypaných materiálů, jako uhlí nebo písek. Materiál na samém dně hromady je nejstarší. Abyste se k němu dostali, museli byste odstranit veškerý materiál nad ním. Dalšími příklady jsou stohované materiály (např. krabice na sobě) nebo skladovací místa, která jsou přístupná pouze z jedné strany (např. hromadné skladování potravin). A pokud jste vaším skladem nuceni k využívání LIFO, využijte alespoň vícero LIFO front pro stejné položky tak, abyste každou frontu čas od času zcela vyčerpali a předcházeli tak nadměrnému stárnutí položek.

FEFO

FEFO (First expiry, first out; první expiruje, první ven) metoda vás bude nutit, abyste sledovali expirační lhůtu pro bezpečné použití položek. Strategií je vždy odebrat materiál s nejčasnějším datem expirace. Tato strategie vyžaduje úložný prostor s náhodným přístupem nebo alespoň hodně pohybujícího se zboží kolem, abyste se dostali k požadované položce s nejkratší expirační lhůtou. U nejodolnějších položek to není nutné. Pokud však pracujete s položkami podléhajícími rychlé zkáze, může pro vás mít tato metoda dokonce i mnohem lepší variantou než FIFO. Pokud vyrábíte jogurt, můžete vyrobit šarži z velmi čerstvého mléka a pak druhou šarži z o něco méně čerstvého mléka. I když je druhá dávka novější, z hlediska data či času výroby, můžete jí dát dřívější datum expirace. Dle FEFO by se tato druhá šarže měla prodat před první šarží, protože její lhůta vyprší dříve. Celkově tedy budete moci zákazníkovi prodávat čerstvější produkty a prodlužovat jejich trvanlivost. Je to však dávno na úkor dodatečného úsilí o nastavení a sledování data expirace.

FEMAL

FEMAL (First Expiry Minimum Available Lifetime) je obdobou metody FEFO, jelikož taktéž první odebíráte položky, které mají nejkratší dobu expirace, ale s tím rozdílem, že tato doba expirace musí vyhovovat zákazníkovi a jím stanoveným limitům. Kromě toho existuje ještě další mírně upravená varianta, kdy je doba expirace závislá na použití položky u zákazníka. Příkladem může být polymerní pryskyřice, která při skladování při -18°C vydrží 6 až 12 měsíců, ale při skladování při 21°C už jen pouze 4 až 30 dní. Vrácení do chladu z teplejšího skladovacího prostředí celkově zkrátí dobu expirace. V takovém případě může být řeč o metodě FESAL (First Expiry Shortest Ambient Lifetime), kdy dochází k aktualizaci expirace na základě předchozího zacházení s položkou.

HIFO

HIFO (nejvyšší dovnitř, první ven) využijete v případě, že jste nakoupili, vyrobili nebo jinak získali identické položky za různé náklady a nejprve použijete tu položku nejdražší, za nejvyšší cenu. A jakou že to má výhodu? Žádnou! No vážně to nemá žádnou výhodu! Nevýhodou této metody je, že postrádá všechny výhody FIFO nebo FEFO. Naštěstí je tato metoda velmi vzácná. Dělá se jen z účetních důvodů. V závislosti na tom, jak pracujete s účetnictvím, může na papíře lépe vypadat, že jste se nejdřív zbavili těch nejdražších položek. Můžete tím papírově snížit hodnotu skladových zásob. Ve skutečnosti má spíš jen nevýhody, i když papírově to může vypadat dobře.

LOFO

LOFO (Lowest in, first out) je naprostým opakem metody HIFO, což znamená, že ty nejlevnější položky využíváte jako první. Používá se velmi zřídka, a to jen pokud chcete zvýšit účetní hodnotu zásob. Celkově lze říci, že zatímco HIFO je vzácné, LOFO je spíš jen teoretické, abychom věděli, že tady ta možnost existuje, bez ohledu na to, jak moc hloupá možnost to je.

První nalezená

Tato poslední strategie ve skutečnosti není strategie, ale běžný přístup, se kterým se v praxi často setkáte. Potřebujete položku? Vezměte tu první, kterou najdete! Pokud máte položky alespoň nějak zorganizovány, můžete ji najít celkem rychle. V opačném případě to může vyžadovat jisté hledání, dokud položku někde nenajdete. K této „strategii“ dochází celkem běžně, pokud neexistuje v podniku nějaká skutečná strategie. Postrádá všechny výhody FIFO nebo FEFO a ukázkou zanedbaného managementu.

Pokud bychom si to měli shrnout – pokud nevíte, co používat, použijte FIFO. Alternativně můžete u položek podléhajících rychlé zkáze použít FEFO. Drž se dál od ostatních metod, pokud k nim nejste podmínkami vašeho výrobního systému přímo nuceni. Teď již můžete jít, objednejte si nějaký ten materiál a zlepšujte vaše procesy!

Přeloženo z příspěvku: Delivery Sequences: FIFO, LIFO, and Others
Autor: Prof. Dr. Christoph Roser

Přeložil: Pavel Ondra

Lean nemůže selhat!

Jaká je budoucnost Lean managementu, když někteří z jeho předních zastánců vytvoří jakousi alternativní realitu, ve které je Lean transformace prohlášena za zcela bezproblémovou a neinklinující k selhání? Možná je Lean na rozdíl od všeho ostatního, co známe, utvořen nějakým magickým nebo okultním způsobem a díky tomu nepodléhá selhání. Realita je taková, že Lean v tomto podlehl podnikatelské logice, která říká, že když vynaložíte úsilí, abyste dosáhli úspěchu, bude úspěch zaručen už jen proto, že jste k tomu vynaložili ono úsilí. Leanu založený na faktech nyní vstoupil do filosofické říše a veškeré smysly byly utlumeny ve prospěch vyobrazení přijatelnější vidiny reality, kde každé zlepšení pod křídly Lean znamená jistý úspěch. Otázka zní, proč tomu tak je?

Číst dále Lean nemůže selhat!