Na návštěvě ve výrobě: Čokoláda

Máte rádi čokoládu? Pokud bychom udělali veřejnou anketu, většina lidí by se s námi určitě shodla na tom, že čokoládu zbožňují. Patří totiž bezesporu k nejpopulárnějším sladkostem na světě. Ať už se budeme bavit o mléčné nebo hořké, tmavé nebo bílé, s příchutí nebo v náplní. Každý si nejde tu tvou. Není však čokoláda jako čokoláda. Každá je jiná v závislosti na surovinách a způsobu výroby. A že nevíte, jak se taková skoro čistá čokoláda vyrábí ve velkovýrobě? Stačí se podívat na dnešní video.

A věřte tomu, že v dnešní době dostanete i pravou, poctivou a nepančovanou čokoládu, ve které je pouze kakaová hmota, kakaové máslo a cukr. Jenom si za tuhle kvalitu musíte trošku připlatit.

 

Pavel je člen ve vedení projektu a vedoucí projektového týmu. Má obrovské množství energie a elánu, díky čemuž si vybudoval pozici, ve které je zodpovědný za řízení lidí pomáhajících s tvorbou kvalitního obsahu. Zároveň je také tím, který aktivně překládá články, komunikuje s partnery a řídí aktivity spojené s publikací článků na webu a se sociálními sítěmi. Vystudoval obor Průmyslové inženýrství na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně a tento obor ho nadchl. To byl hlavní důvod, proč se rozhodl zapojit do tohoto projektu. Jeho vize je vytvořit místo, které bude mít přidanou hodnotu pro každého, kdo bude mít zájem o LEAN.
Jednoduchý Canban

Kanban: Problémy so stratami Kanban kariet a rozličné typy karet

Princíp „pull“ produkcie s využitím Kanbanu je jeden z najväčších úspechov výrobného systému Toyota (angl.  skratka TPS – Toyota Production System), a teda aj samotnej štíhlej výroby. Množstvo nedokončenej výroby je limitované systémom Kanban kariet. Číst dále Kanban: Problémy so stratami Kanban kariet a rozličné typy karet

Christoph Roser je profesor výrobního managementu na Karlsruhe University of Applied Sciences. Jako autor zakládá na mnohaletých zkušenostech implementace, výzkumu a výuky štíhlé výroby. Věnoval se 5 let výzkumu a práci pro Toyotu v Japonsku.

Využitelnost Internetu věcí nejen ve výrobě

Schopnost různorodých věcí okolo nás poskytovat o sobě své údaje není nijak nová. Nyní se od ovládání a řízení výrobních zařízení přesunuje pozornost také k produktům a dalším zařízením. Objevují se tendence využívat mobilnosti zařízení (schopnost být i při pohybu připojen do sítě) a miniaturizace senzorů a prostředků k zachycení informací.

Internet věcí (dále jen „IoT“ angl. Internet of Things) je síť fyzických objektů, které jsou vybaveny vestavěnými technologiemi komunikace, tj. schopností zachytit své vnitřní stavy a poskytovat tyto informace svému okolí. Označujeme takto spojení různých věcí mezi sebou navzájem s cílem přinést nové možnosti jejich sledování a ovládání a rozšiřovat tak jejich funkce. IoT není jen propojení dvou strojů s předem nadefinovanými funkcemi. Jedná se o mnohem inteligentnější propojení různých produktů, zařízení, přístrojů apod. navzájem s celou řadou funkcí. Do Internetu bude zapojeno stále více předmětů, které budou schopny poskytovat informace o svém stavu nebo o okolí. Klíčovými prvky vývoje v této oblasti jsou podle analytiků miniaturní senzory, takřka všudypřítomná technologie rozpoznávání obrazů schopná rozeznat lidi, stavby i další objekty.

IoT může být definován jako dynamická globální síťová infrastruktura s vlastními možnostmi konfigurace, založená na standardních komunikačních protokolech, kde fyzické a virtuální věci mají vlastní identitu a fyzické atributy. IoT je nedílnou součástí Internetu budoucnosti, zahrnující stávající a rozvíjející se síť Internet. IoT slibuje vytvoření nové generace na síti Internet, ve které se pohybujeme směrem k celosvětové propojenosti předmětů, věcí a objektů s výrazným rozšířením oblastí působnosti internetových aplikací.

Aplikace IoT nenachází uplatnění pouze v průmyslu, ale i v dalších odvětvích a sférách, ať už jde o zemědělství dopravu, zdravotnictví nebo třeba i fungování měst. V rámci IoT se očekává, že se chytré věci stanou aktivními účastníky v oblasti obchodních, průmyslových, informačních a sociálních procesů, kde mohou vzájemně mezi sebou a též s prostředím interagovat, komunikovat a vyměňovat si data a informace citlivé na prostředí, zatímco reagují na skutečné události reálného světa a mají vliv na běžící procesy, bez přímé účasti lidského činitele.

Nasazení kyberfyzikálních systémů v oblasti výroby vyžaduje nasazení internetových komunikačních standardů v rámci všech výrobních součástí. IoT ve výrobě znamená přechod od sériové výroby na výrobu v malých dávkách a individuální produkci, aniž by došlo k nárůstu jejich ceny. Stroje a automatizační prvky jsou propojeny bezdrátově a komunikují bezdrátově i s IT systémy, ideálně na cloudu. Spojení fyzických komponentů s virtuálními daty mění tradiční hodnotový řetězec na komplexní hodnotovou síť průmyslu a dosažení integrované produkce pro integrované produkty, a to od návrhu výrobku přes výrobu až po dodání a recyklaci.

 

Zdroje:
BURIAN, Pavel. Internet inteligentních aktivit. Praha: Grada, 2014, 332 s. ISBN 978-80-247-5137-5.
GÁLA, Libor, Jan POUR a Zuzana ŠEDIVÁ. Podniková informatika: počítačové aplikace v podnikové a mezipodnikové praxi. 3., aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2015, 240 s. ISBN 978-80-247-5457-4.
JUROVÁ, Marie. Výrobní a logistické procesy v podnikání. Praha: Grada Publishing, 2016, 254 s. ISBN 978-80-247-5717-9.
VEBER, Jaromír. Management inovací. Praha: Management Press, 2016, 288 s. ISBN 978-80-7261-423-3.

 

Pavel je člen ve vedení projektu a vedoucí projektového týmu. Má obrovské množství energie a elánu, díky čemuž si vybudoval pozici, ve které je zodpovědný za řízení lidí pomáhajících s tvorbou kvalitního obsahu. Zároveň je také tím, který aktivně překládá články, komunikuje s partnery a řídí aktivity spojené s publikací článků na webu a se sociálními sítěmi. Vystudoval obor Průmyslové inženýrství na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně a tento obor ho nadchl. To byl hlavní důvod, proč se rozhodl zapojit do tohoto projektu. Jeho vize je vytvořit místo, které bude mít přidanou hodnotu pro každého, kdo bude mít zájem o LEAN.

Podniková škola průmyslového inženýrství

Sestavit kvalitní tým průmyslových inženýrů pro podporu výrobního systému. S tímto jednoduchým zadáním se potýká mnoho podniků a spoustě se to nedaří realizovat. Důvody jsou různé. Možná je málo kvalitních lidí na trhu nebo se nepotkávají potřeby podniku s potřebami/očekáváním volných lidí nebo se podniku nedaří uspět v konkurenčním boji na trhu práce. Ve skutečnosti je to jedno. Každý podnik má možnost a často také schopnost si průmyslové inženýry vychovat, vytrénovat, najít ve vlastních řadách sám a často je to ta nejlepší varianta.

Když jsem před 13 lety vedl oddělení průmyslového inženýrství v jednom významném automotive podniku měli jsme stejný problém. Potřebovali jsme obsadit minimálně 3 pozice průmyslových inženýrů, ale dlouhodobě se nám to nedařilo. V té době byla situace na trhu práce jednoduchá. Průmyslové inženýrství nebylo pro průmyslové podniky standard a mnoho průmyslových inženýrů na trhu práce nebylo. Školy s tímto oborem teprve začínaly a po prvních absolventech se vždy jen zaprášilo. Přesvědčit je, aby šli pracovat „na vesnici“ se nám nedařilo. Přesto to byl pro nás strategicky důležitý úkol, který jsme se nakonec rozhodli řešit vlastními silami.

Je zajímavé, že podobná situace ve společnosti DURA nastala i po deseti letech akorát z jiných důvodů. Průmyslové inženýrství se stalo standardem a průmyslových inženýrů by mělo být dost. Jenže hospodářský růst a obrovský převis poptávky po lidech způsobil, že opět průmysloví inženýři na trhu prakticky nejsou. Stejný scénář jiná příčina. I tentokrát se vedení podniku po dobré zkušenosti z minulých let rozhodlo tento problém vyřešit vlastními silami.

V obou případech jsme se rozhodli připravit interní studijní program průmyslového inženýrství, který zajistí přípravu vybraných pracovníků na pozici průmyslového inženýra. Akorát v tom druhém případě už jsme čerpali ze zkušeností realizace před 10 lety, tzn. program se upravil a realizace se změnila.

„Projekt“ Podniková škola průmyslového inženýrství

Projekt by se dal rozdělit do několika částí: příprava programu, výběr účastníků, samotné studium a závěr. Z hlediska zadání a definice obsahu studia jsme vycházeli z Výrobního systému DURA (VSD). Potřebovali jsme, aby průmyslový inženýr znal a byl schopen aplikovat a zavádět metody průmyslového inženýrství dané výrobním systémem DURA 2004.

Program jsme připravovali s IPI Liberec. DURA si vzala garanci za témata, která byla dobře interně zpracovaná, a ostatní pro podnik připravili v IPI Liberec. Celkem jsme plánovali realizovat 16 studijních dní. Zároveň s tím měl každý účastník za úkol realizovat studijní projekt, rozsahem odpovídající délce studia. Při realizaci dalšího ročníku, jsme již celou realizaci nechali na externí společnosti ESCARE. Posun byl zejména v počtu bloků 9 vs. 12, počtu dní 16 vs. 25 a průběhu studijního dne. Zatímco v roce 2004 studijní den připomínal klasickou přednášku, na konci které účastníci dostali domácí úkol, v novém studiu bylo každé téma zpracováno maximálně interaktivně. Teoretický úvod, interaktivní hra nebo příklad na dané téma a následně miniworkshop s aplikací probrané látky přímo na vybraném pracovišti. Také v tomto ročníku museli účastníci realizovat projekt, na kterém prokázali nabité znalosti.

Výběr účastníků nebyl vůbec jednoduchý. Jednak byli do školy nominováni stávající průmysloví inženýři, ale potřebovali jsme vybrat pracovníky, kteří by o průmyslové inženýrství měli zájem, a také jsme chtěli účastníky, kteří budou mít pro studium alespoň základní předpoklady. Nakonec studium absolvovalo 10 účastníků v roce 2004 a 12 účastníků v roce 2016.

V roce 2004 byl tým účastníků složen z 2 stávajících průmyslových inženýrů, 3 nově přijatých průmyslových inženýrů, 2 techniků, 2 seřizovačů a  jednoho pracovníka z ČZ Strakonice, kteří projevili zájem o účast na tomto projektu. V roce 2016 se tým účastníků skládal z 2 stávajících průmyslových inženýrů, 1 nově přijatého průmyslového inženýra, 1 kvalitáře, 2 techniků, 1 mluvčího lisovny, 1 koordinátora údržby, 3 seřizovačů, 2 techniků launch týmu na půl (každý absolvoval jen některé bloky).

Největší problém spočíval v tom, že se manažeři jednotlivých útvarů nebyli schopni dohodnout, koho vybrat. V roce 2004 do školy PI nikdo nechtěl nikoho nominovat. Byl to pochybný projekt, který pokud nevyjde, tak to bude významná ztráta času. A naopak v roce 2016 byl velký přetlak vybraných pracovníků a 12 účastníků se vybíralo z cca 30 nominovaných. Výběr proběhl především na základě předpokladů kariérního rozvoje každého pracovníka a také na základě posouzených předpokladů pro studium (předchozí vzdělání, schopnosti a zaujetí pro problematiku zlepšování).

U obou ročníků probíhala realizace normálně v pracovní dny. Interval jednotlivých bloků jsme definovali s ohledem na schopnost uvolnit všechny pracovníky z práce. Bylo to sice „jen“ 1 % z celkového počtu pracovníků, ale i tak vypadlo z procesu 10 lidí každý měsíc na cca 2 dny a vedoucí za tyto lidi museli zajistit náhradu. Realizace tedy probíhala v cca měsíčním intervalu v rozsahu 2-3 dní dle tématu. Celé studium proběhlo za cca 2 semestry (10 měsíců), včetně realizace a uzavření studijních projektů.

Bylo úžasné sledovat proměny některých účastníků v průběhu studia. Mnohým z nich se postupně otevíraly oči, dokázali vidět problémy v jiném světle, začali si uvědomovat nedokonalost současných procesů a měli spoustu různých návrhů na změny. Účastníci se naučili pracovat v týmu, vést diskuzi, zpracovat závěry a prezentovat výsledky práce. Z každého bloku se plnil domácí úkol, který byl rozebrán na dalším bloku. Účastníci absolvovali množství interaktivních her na témata průmyslových metod a realizovali množství miniworkshopů. V rámci těchto miniworkshopů aplikovali probrané téma přímo na vybraných pracovištích. V průběhu studia jim byli všichni lektoři k dispozici pro konzultace ke studijním projektům. Každý projekt byl zadán účastníkovým nadřízeným, který k realizaci projektu garantoval a poskytoval dostatečnou podporu.

Na závěr studia všichni účastníci prezentovali před vedením společnosti výsledky svých projektů. Pro příklad byly v prvním ročníku podnikové školy PI v rámci projektů realizovány tyto přínosy:

  • Dosažení kalkulovaných časů na projektem vybraných pracovištích
  • Úspora jednicové práce 5 737 Nh/rok
  • Snížení ergonomické zátěže vybraných pracovišť
  • Úspora výrobní plochy 1065 m2
  • Úspora režijní práce 50 h/rok

Dva ročníky podnikové školy průmyslového inženýrství úspěšně dokončilo celkem 18 účastníků. Pro mnoho z nich to byl odrazový můstek pro další kariéru. Z první školy PI se z 9 absolventů stali 3 vedoucími průmyslového inženýrství, 2 vedoucími business týmu, 1 působí jako průmyslový inženýr v leteckém průmyslu, 1 je PI v jiném automotive podniku, 1 je kvalitář business týmu a pouze 1 nenašel jako průmyslový inženýr uplatnění. V druhém ročníku se z 9 absolventů již jeden stal vedoucím business týmu a jeden přešel ze seřizovače na technika business týmu, zároveň se obsadili pozice průmyslových inženýrů. Z tohoto hlediska podniková škola na 100 % splnila svůj účel a připravila vybrané pracovníky pro pozici průmyslového inženýra, přičemž pro mnohé to byl odrazový můstek pro pozici manažerskou.

Rada na závěr: „Nejste-li schopni obsadit nějakou pozici v podniku, snažte se pro ni vychovat/vytrénovat pracovníky z vlastních řad. Určitě se vám to vyplatí.“

Ing. Tomáš Stöhr je zakladatelem a jednatelem společnosti Escare, garantem za průmyslové inženýrství a LEAN a auditorem Komory logistických auditorů. Pracoval pro společnosti, jako jsou DURA Automotive, Linet a API a získal tam významné profesní i životní zkušenosti. „Profesně se cítím jako průmyslový inženýr a průmyslový moderátor. Realizoval jsem projekty v mnoha společnostech a institucích, což mě umožňuje objevovat stále nové pohledy na to, jak zlepšovat a inovovat. I po létech mě to stále baví. V práci mě nejvíc baví si s lidmi hrát (nejen interaktivní hry) a tím se učit, jak na to! Rád učím lidi, že změny jsou možné, jen je potřeba sundat klapky z očí a najít odvahu vůbec něco měnit. Možná už jsem vyhynulý druh, ale mám stále v zásobě dost triků a zkušeností, abych ukázal, že LEAN není mrtvý.“ Krédo – Vím, že nic nevím (neustále se přesvědčuji o tom, že to co už vím, neplatí 🙂 )

Na návštěvě ve výrobě: Zmrzlinové výrobky

Máte rádi zmrzlinu? My tedy rozhodně ano! A většina lidí nám dá určitě za pravdu, že tomu tak je i v jejich případě. Každopádně zmrzlina a výrobky z ní nejsou záležitostí pouze jednoho ročního období, takže si je můžete vychutnat i kdykoliv během roku, i když při teplejším počasí si ji přeci jen více užijete. Víte však, jak se taková zmrzlina vyrábí ve velkovýrobě? Stačí se podívat na dnešní video.

A pokud jste dostali chuť, skočte si do obchodu na tu vaši oblíbenou, nebo si zkuste zmrzlinu udělat sami doma klasickým způsobem.

 

Pavel je člen ve vedení projektu a vedoucí projektového týmu. Má obrovské množství energie a elánu, díky čemuž si vybudoval pozici, ve které je zodpovědný za řízení lidí pomáhajících s tvorbou kvalitního obsahu. Zároveň je také tím, který aktivně překládá články, komunikuje s partnery a řídí aktivity spojené s publikací článků na webu a se sociálními sítěmi. Vystudoval obor Průmyslové inženýrství na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně a tento obor ho nadchl. To byl hlavní důvod, proč se rozhodl zapojit do tohoto projektu. Jeho vize je vytvořit místo, které bude mít přidanou hodnotu pro každého, kdo bude mít zájem o LEAN.