Reckitt-Benckiser shoot for Ryder.(Davis Turner photos)

Zásoby, 2. část: Proč je máme?

Zásoby jsou nákladné. V závislosti na vašem systému vás mohou zásoby stát 30 % až 65 % své hodnoty. Snižování zásob se uplatňuje např. ve společnosti Toyota, která je tímto známá, kromě mnohého dalšího. Na jedné straně mají západní společnosti mnohdy několikatýdenní a někdy i několikaměsíční zásoby a na straně druhé má Toyota zásoby pouze na několik hodin. Není překvapením, že redukování zásob je jednou z priorit mnoha podniků. Už samotný termín LEAN znamená „štíhlý“ systém, takže by zásoby v něm měly být v menším množství. Je potřeba si ale položit otázku – proč máme vůbec zásoby? A současně s tím je dobré se zeptat – proč jsou velké zásoby chápány v LEANu jako zlo? Na tyto dvě otázky se vám v tomto mém příspěvku pokusím odpovědět. V dalším příspěvku vám poté vysvětlím, co se stane, když zredukujete zásoby a jakými způsoby to můžete provést.

(Přeloženo z originálu “Why Do We Have Inventory?”, autorem je Christoph Roser na blogu www.allaboutlean.com)

 

Proč máme zásoby?

Existují tři důvody, proč máme zásoby, kterými se nyní budu zabývat. Pro zjednodušení zohledním všechny prvky nutné pro výrobu, tj. surový materiál, rozpracovanou výrobu a hotové výrobky.

Vyrovnání fluktuací

Primárně se ve výrobě snažíme vyrovnat fluktuace, jelikož se jedná o neočekávané změny v našem hodnotovém toku. Spadají sem dodavatelé (zpoždění dodávek, špatná kvalita apod.), odběratelé (brzká objednávka, nečekané navýšení/snížení objemu, změny objednávek apod.) a i náš hodnotový řetězec (poruchy strojů, onemocnění pracovníků, zmatek v plánech, omezení kapacit apod.). Všechno zde zvedené komplikuje plánování výroby. S vyrovnáním vám může pomoci rezervní (vyrovnávací) zásoba formou bufferu, která uspokojí vaše zákazníky a vaše pracovníky zaměstná, i když se objeví menší fluktuace.

Práce se zásobami je samozřejmě jednou z možností, jak se vypořádat s fluktuacemi. Těmi dalšími jsou kapacita a čas. Každopádně rychlé navyšování a snižování kapacity je složité, a navíc to má své limity, jak horní, tak dolní. Z hlediska času můžete klidně zkusit nechat čekat své zákazníky nebo pracovníky, protože i to je jedna z možností, ale často to není možné. Celkově vzato lze u zásob velmi těžko vyrovnat krátkodobé fluktuace.

Za předpokladu, že u vás nedochází vůbec k žádným fluktuacím, můžete objednávat tak, aby vám díly chodily přesně na čas (Just in Time), kdy je potřebujete. Ty pak můžete zpracovat a okamžitě odeslat. Žádný díl ani výrobek by nebyl zpožděn, ale stále by se pohyboval napříč celým řetězcem. V takovém případě byste nepotřebovali (téměř) žádné zásoby. Jedinou zásobou by byl onen právě opracovávaný díl či materiál.

Potřebujete na něčem pracovat

Pokud chcete na nějakém materiálu, dílu či výrobku pracovat, musíte jej mít, což je druhý důvod, proč máme zásoby. Je to absolutně minimální možný požadavek na zásoby, protože opracovávaný kus prostě musíte mít, jinak na něm nemůžete pracovat. Pravda je taková, že se obvykle pracuje jen na opravdu málo zásobách. A ty jsou z hlediska nákladů celkem zanedbatelné, v porovnání se skutečnými zásobami, na kterých se obvykle nepracuje.

Redukce nákladů

Jednou z možností redukce nákladů jsou dávky. Například při přepravě výrobků, za obvyklé situace, není rozumné přepravovat každý výrobek zvlášť. Když potřebujete šroubky, nebudete objednávat jeden šroubek každých 45 sekund, ale objednáte třeba celou krabici 3000 šroubků na týden. Tím pádem vám ale bude ležet ladem průměrně 1500 šroubků, a to bez jakékoliv fluktuace. Stejně tak to platí u dalších procesů a potřebných dílů. Obdobně se budete snažit nakoupit hodně dílů, když budou levné a následně je použijete nebo prodáte, až bude jejich cena růst. Jedná se opět o další případ vzniku zásob z důvodu redukce nákladů.

Na jednu stranu sice ušetříte náklady nakupováním ve větším množství (abyste nemuseli platit dopravu pro každý díl zvlášť, nebo protože byly za výhodnou cenu), ale na stranu druhou vám vznikají náklady na uskladnění a zajištění nakoupených dílů. Ideálním řešením je určitý kompromis. V běžné praxi se náklady na zásoby dají přesněji odhadnout jen zřídka, proto je lepší a přesnější odhadovat výhody u dodávání v dávkách.

Význam důvodů

Při mapování hodnotových toků se počítá procentuální podíl přidané hodnoty. Obvykle tato hodnota, vztažená k opravdu opracovávaným dílů proti zásobám, nabývá hodnot kolem 0,05 % (a často i méně). Těch zbylých 99,95 % představuje ve většině případů především čekání zásob. Je tedy patrné, že se opravdu běžně opracovává pouze zlomek zásob, které jsou ve výrobě k dispozici. Už závisí jen na vašem systému, jakým způsobem jsou zásoby v něm využívány. Ať už za účelem vyrovnání fluktuací nebo dávkování. Ve skutečnosti může být jeden díl využíván za oběma účely naráz. Když máte novou dávku a potřebujete pokrýt fluktuaci, využijete z dávky více dílů. Naopak pokud je dávka v procesu již nějakou dobu a zásoby dochází, už s její pomocí fluktuace moc nepokryjete.

 

Proč jsou zásoby zlo?

Jak už jsem napsal v dřívějším článku Skryté a ne tak skryté náklady zásob, už jen pouze to, že máte zásoby, vás stojí 30 % až 65 % hodnoty těchto zásob. A to především z těchto důvodů:

  • Náklady na kapitál
  • Daně a pojistné
  • Náklady na skladování
  • Náklady na manipulaci
  • Administrativní náklady
  • Vyřazení (šrotování) a zastarávání zásob
  • Poškození a krádeže zásob
  • Náklady za zpožděnou reakci, zpožděné dodání

 

Pravděpodobně těmi nejvíce podceňovanými náklady jsou náklady vznikající při zpožděné reakci. S nárůstem zásob totiž proporcionálně roste čas dodání. Čím více máte zásob, tím zpomalenější budete mít systém.

  • Výroba a dodání zakázky zákazníkovi trvá mnohem déle.
  • Když následující stanice způsobí vadu, musí se opravit nebo vyřadit více dílů.
  • Když dochází ke změně výroby, trvá to mnohem déle, než se staré díly odeberou ze systému.
  • Každé změně ve výrobě bude trvat mnohem déle, než navýší efektivitu systému.

 

Existuje kompromis mezi moc malými a moc velkými zásobami?

Cíl je jasný – zásob byste měli mít akorát tolik, aby váš systém správně fungoval. Rozhodně byste jich neměli mít příliš mnoho, aby náklady na ně nebyly větší než výhody. Problémem je najít optimální velikost zásob. Výrobní systém je zpravidla komplexní systém s mnoha různými vlivy. Určení optimální velikosti zásob (i když třeba jen teoreticky) však není nemožné. Volil bych raději cestu pokusů a omylů – snižujte úroveň zásob a pozorujte chování vašeho systému. A jen doplním, že v západních společnostech se řídí heslem – raději méně zásob než až moc zásob.

Bohužel ale můžete narazit, protože výrobní systém nemá statický charakter. Na jednu stranu je to komplikace, na stranu druhou i příležitost. Váš systém můžete zlepšovat a umožnit mu pracovat s menšími zásobami. Stejně tak máte možnost jej „nechat být“, což povede buď k horší výkonnosti nebo k vyšší potřebě zásob, nebo dokonce k obojímu.

 

Shrnutí

Zásoby jsou potřebné k vykrývání fluktuací, pro dávkování a také už jen kvůli tomu, abyste mohli s něčím pracovat. A přesto příliš mnoho zásob zvyšuje nejen náklady, ale i ostatní měřítka ve vazbě na čas dodání. Musíte tedy najít kompromis někde mezi malým a velkým množstvím zásob. V dalším příspěvku se detailněji podíváme na jednoduché způsoby snižování zásob. Do té doby můžete jít a zlepšovat vaše procesy!

 

Přeloženo z příspěvku: Why Do We Have Inventory?
Autor: Prof. Dr. Christoph Roser

 

Přeložil: Pavel Ondra

Christoph Roser je profesor výrobního managementu na Karlsruhe University of Applied Sciences. Jako autor zakládá na mnohaletých zkušenostech implementace, výzkumu a výuky štíhlé výroby. Věnoval se 5 let výzkumu a práci pro Toyotu v Japonsku.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

čtrnáct + 3 =