Jednou z klíčových charakteristik LEANu je využívání PULL (tahového) výrobního systému, nikoli systému PUSH (tlaku). I když hodně z vás ví, jak tento systém implementovat s využitím Kanbanu (alespoň teoreticky), tak některé základní a zásadní rozdíly mezi těmito dvěma systémy jsou poněkud nejasné. Jaké jsou tedy konkrétně rozdíly mezi PUSH a PULL systémy? A co dělá z PULL systému něco tak nadřazeného vůči PUSH systému? Zdá se, že mnoho definic tyto systémy popisuje špatně. Dokonce ani samotná označení PUSH (tlak) a PULL (tah) nejsou úplně vhodné k popsání těchto koncepcí.
(Přeloženo z originálu “The (True) Difference Between Push and Pull”, autorem je Christoph Roser na blogu www.allaboutlean.com)
O co nejde – Běžné omyly
Ze začátku bych rád začal výběrem různých definic PUSH a PULL, které jsem našel na internetu. Pro každý systém jsem vybral jednu definici, i když se dá najít mnoho dalších a podobných.
Omyl č. 1 – Výroba na sklad vs. Výroba na objednávku
Definice: PUSH (tlakový systém výroby) znamená výrobu na sklad, kdy výroba není založena na skutečných požadavcích a poptávce. PULL (tahový systém výroby) znamená výrobu na objednávku, kdy je výroba založena na skutečné poptávce. (Lean Manufacturing Japan)
PUSH a PULL jsou často (a nesprávně) vysvětlovány právě pomocí výroby na sklad a na zakázku, kdy údajně PUSH výrobní systém vytváří produkty bez specifického požadavku zákazníka a PULL výrobní systém vytváří produkty jen na základě takového specifického zákaznického požadavku. Tohle je jednoduchý, ale velmi chybný úhel pohledu. Dokonce samotná společnost Toyota, představitel podstaty LEANu, vyrábí některé své automobily bez specifických zákaznických požadavků a vytváří tak zásobu populárních modelů pro „náhodné“ zákazníky, kteří se „jen tak staví pro automobil“. Je tedy úplně s klidem možné vyrábět produkty na sklad v PULL výrobním systému.
Někdy je snaha napravit výše uvedenou definic konstatováním, že ona „objednávka“ (jinak řečeno požadavek) ve „výrobě na objednávku“ se nemusí nutně týkat koncového (externího) zákazníka, ale může se jednat o požadavek jiného (interního) zákazníka uvnitř celého procesu. Ovšem i v případě „výroba na sklad“ musel někdo někdy podat požadavek k zahájení výroby. V tomto případě ten „někdo“ mohl být zákazník a výroba na sklad by tedy mohla být shodná s výrobou na objednávku (zakázku či požadavek).
Omyl č. 2 – Predikce trhu vs. Skutečná poptávka
Definice výrobního systému PUSH: Činnosti v rámci výroby jsou plánovány na základě předpovědi o situaci na trhu.
Definice výrobního systému PULL: Činnosti v rámci výroby jsou plánovány na základě skutečné zákaznické poptávky.
(Lean Enterprises Blog)PULL znamená, že žádná součást celého procesu by neměla vyrábět produkty, dokud nepřijde požadavek ze strany zákazníka. (Womack a Jones, Lean Thinking)
Tyto nesprávné definice sice využívají lehce odlišná slova, ale jinak jsou skoro stejné jako v případě definic výroby na sklad a výroby na objednávku, které jsou uvedeny výše. A jak je vidět, tak dokonce i ti největší myslitelé v oblasti LEAN mohou mít v tomto tématu trochu zmetek.
Omyl č. 3 – Směr toku informací
Rozdíl mezi systémy PUSH a PULL je dán směrem, ve kterém jsou předávány informace a požadavky. PUSH systém má centrálně daný plán. PULL systém má informační tok přesně opačně směrovaný oproti toku materiálovému. (Item24.de)
Hlavní rozdíl mezi PUSH a PULL systémy se jeví jako rozdíl mezi centrálním plánováním a informační vazbou přímo od zákazníků. Pokud tedy máme centrální plán, mělo by se pravděpodobně jednat o PUSH systém. A naopak, pokud nám požadavky na výrobu chodí přímo od zákazníků, mělo by se pravděpodobně jednat o PULL systém. Máme tady však opět ten stejný problém jako v předchozím případě. Onen centrální plán není vytvořen jen tak z ničeho, ale je založen na požadavcích zákazníků. A v závislosti na zákaznických požadavcích a celkových časech zakázek (lead time), logistické oddělení udává pokyn k zahájení výroby na sklad nebo výroby na objednávku.
A navíc, pokud využíváte Kanban jako PULL systém, za předpokladu jeho elektronického provedení v ERP systému podniku, měl by být váš centrální plán tvořen na základě tohoto Kanbanu. Tudíž budete mít PULL systém s centrálním plánem, což opět vyvrací správnost výše uvedené definice.
Omyl č. 4 – MRP vs. Kanban
PUSH systém odpovídá MRP (Material Requirements Planning – Plánování materiálových potřeb) a PULL systém odpovídá Kanbanu. (Nejedná se tak úplně o definici, ale je to často slýcháváno v průmyslové praxi.)
Ze všech zmiňovaných úhlů pohledu na PUSH a PUL systémy je tento jediným, který je alespoň částečně správně. Správně implementovaný Kanban systém (ne ten, ve kterém je každý papír zázračně označován za Kanban) je ve skutečnosti opravdovým PULL systémem. Avšak se nejedná o jediný možný způsob vytvoření PULL systému. Obdobně lze použít i CONWIP. Stejně tak může být i MRP nastaveno a využíváno jako PULL systém s využitím elektronického Kanbanu nebo podobné metody. Tudíž je docela dobře možné implementovat PULL systém s využitím MRP.
Jaký je opravdu rozdíl mezi PUSH a PULL systémy?
Všechny již uvedené definice nepostihují pravou podstatu těchto systémů. Určitý chaos zřejmě pramení z nešťastného pojmenování PULL (tah) a PUSH (tah) systémů, která jsou opravdu zavádějící. Jak tvrdí Hopp a Spearman ve svém článku „To Pull or Not to Pull“, tak PULL výrobní systém je ten, který vysloveně omezuje množství rozpracované (nedokončené) výroby, které může být uvnitř systému. PUSH výrobní systém je ten, který nijak neomezuje toto množství. A přesně tak to je. Pokud vysloveně omezujete množství takto rozpracované výroby ve výrobním systému, jedná se o PULL výrobní systém. A pokud tomu tak není, jedná se o PUSH výrobní systém. Nemá to opravdu nic společného s tažením (PULL) nebo tlačením (PUSH) materiálu či informací.
Příkladem může být situace v Kanbanu, ve kterém je standardně definován horní limit rozpracované výroby, protože nemůžete prostě mít víc materiálu, než dovoluje množství Kanban karet. Omezení systému je tedy v tomto případě dáno množstvím Kanban karet. Samozřejmě se tato omezení mohou odlišovat v rámci pracovišť. Každopádně pokud jsou všechny kapacity plně využity, tak v daném okamžiku nebudou vyráběny další zakázky, protože to není provozně možné. Všechno však závisí také na určité míře kreativity či schopností pracovníků logistiky, kteří mohou nacházet další možnosti, kam co dát, kde co vyrobit apod.
Správný PULL systém však zahájí výrobu pouze za předpokladu, že stanovený limit rozpracovanosti nebyl dosažen. Pokud tedy máme v Kanban supermarketu nějaký výrobek a zákazník si ho vezme, bude vytvořena nová zakázka. Pokud však v supermarketu už žádný výrobek není, je to známka toho, že všechny zakázky jsou rozpracované (žádná zatím není dokončena), je dosaženo omezujícího limitu a žádná další zakázka zatím nemůže být vytvořena. Obdobně je v to v případě CONWIPu, kdy je z nahromaděných zakázek další zahájena pouze tehdy, když je k dispozici volná CONWIP karta. A pokud není zakázka odmítnuta, musí počkat na volnou kartu.
Shrnutí
Mnoho zdrojů a mnoho praktiků definuje PUSH a PULL systémy nesprávně. Pravděpodobně kvůli jejich označení, která jsou zavádějící. Tato zmatenost je poměrně nešťastná, jelikož jsou tyto výrobní koncepty jedněmi z klíčových elementů pro dosažení úspěšných výrobních systémů. Hlavním rozdílem je limit rozpracovanosti (nedokončené výroby). Pokud takový limit v praxi využíváte, využíváte tím pádem i PULL výrobní systém a tudíž máte možnost nabýt výhod plynoucích z LEANu. Pokud ale takový limit v podniku nemáte zaveden, vyrábíte v PUSH systému.
Doufám, že jsem vám tuto problematiku objasnil. Nyní můžete jít, omezte rozpracovanost ve vašem podniku a zlepšujte vaše procesy!
Přeloženo z příspěvku: The (True) Difference Between Push and Pull
Autor: Prof. Dr. Christoph Roser
Přeložil: Pavel Ondra